Smečka 3- 1. kapitola 2/2

28. prosince 2011 v 10:29 | Barny |  Smečka 3: Oběť (kniha online)
A 2. půlka hned tady...

"Miloval tvou matku." Mé slzy běžely tak horké, že bych přísahala, že popálily mé tváře. "Snažil se jí pomoct utéct. Skupina Baneů se chtěla vzbouřit."
"Když mi byl rok," řekl.
"Ano.
Ren se posadil na postel, tvář schovanou v dlaních.
"Monroe nechal dopis." Klekla jsem si před něj. "Chtěl, abychom tě přivedli zpátky."
"Na tom už nezáleží," řekl Ren.
"Jak to můžeš říct?"
Zvedl obličej. Rozedraný výraz jeho tváře byl cítit jako drápy v mých prsou.
"Kam bych patřil, Callo," zeptal se. "Nemám na tomhle světě místo. I kdyby se má matka snažila jít a můj otec by tam byl. Oba jsou pryč. Mrtví. Mrtví, kvůli životu, do kterého patřím. Není nic, co by mě pojilo s Hledači. Jsem jenom jejich nepřítel."
Jeho pocitům jsem moc dobře rozuměla. Oba jsme tolik ztratili. Naše smečka byla roztrhaná na kusy. Naše rodiny rozbité. Jenže stále byla naděje. Hledači se osvědčili, když jsem bojovala po jejich boku. Nebyli tolik odlišní od Strážců. Všichni jsme byli bojovníci a prolévali jsme krev pro ostatní. Naši nepřátelé se stali přáteli, a vlci našli nový domov u Hledačů. Věřila jsme tomu, ale potřebovala jsem, aby Ren uvěřil také.
Popadla jsem jeho ruce, mačkajíc pevně jeho prsty. "Máš spojení s Hledači."
"Co?" Byl překvapený mými planoucími slovy.
"Monroe má dceru," řekla jsem. "Jmenuje se Ariadne."
"On má dceru?" zeptal se Ren.
"Máš sestru. Nevlastní sestru."
"Kdo je její matka?" Stál přikovaný, příval emocí proběhl jeho očima.
"Žena, která mu pomohla, když smutnil po Corrine," řekla jsem. "Ale Adnina matka je také mrtvá."
Sklonila jsem hlavu, myslíc na to, kolik lidí tato válka zničila. Odstrčila jsem smutek pryč a snažila se soustředit na Rena. "Je o dva roky mladší než my. A ona je důvod, proč jsem tady."
"Ona je důvod," řekl.
"Ano," řekla jsem, mračíc se, když se on zamračil. "Měli bychom jít."
"Ty bys měla jít," zamumlal. "Chtějí Shaye a tebe. I se sestrou nezapadám do této rovnice."
Jeho slova byla jako políček do tváře.
"To nestačí." Smutně se na mě podíval. "Ona je Hledač. Já jsem Ochránce. Co jsem bez smečky?"
Zvedl se mi žaludek. Jak často jsem tuhle otázku pokládala sobě? Smečka byla podstatou Alphy. Měli jsme vést, spojit se s našimi druhy. Vezměte to pryč a život ztratí smysl.
Jeho oči byly na mě. "Co chceš?"
"Co?" zírala jsem na něj.
"Můžeš mi dát důvod, abych šel s tebou?"
"To už jsem udělala," řekla jsem, chvějíc se, jak mnou jeho slova pronikla.
"Ne," řekl a naklonil se ke mně. "Dalas mi důvod, ale ne tvůj důvod."
"Ale-" má slova byla tichá, nejistá.
Jeho prsty přejížděly linie, kudy padaly mé slzy. Byl to lehký dotyk, sotva se dotýkající mé tváře. Ale byl cítit jako plameny, plazící se přes mou kůži.
"Dej mi důvod, Callo," zašeptal.
Dívala jsem se na něj. Krev mi hřměla v uších. Mé žíly byly v jednom ohni.
V mé mysli nebylo pochyb, co po mně žádá. Ale nemohla jsem mu dát to, co chtěl.
Renovy tmavé oči byly plné bolesti, bolesti, na kterou si myslel, že jsem jediný lék.
"Rene," zašeptala jsem. "Chci-"
A pak jsem se nad něj skláněla, mé ostříhané vlasy se třely o jeho tváře, když jsem se sklonila a políbila ho. Naše rty se setkaly a já cítila, jak se utápím v zapomnění. Polibek se prohloubil, bezprostřední a hladový. Zvedl mě a já ho objala nohama kolem pasu, tisknouc své tělo k jeho. Naše polibky byly tak plné potřeby, tak dlouhé, tak intenzivní, že jsem sotva lapala po dechu. Položil mě na postel. Naší postel.
Jeho ruce sklouzly pod košili, hladící břicho, pohybujíc se nahoru, odsouvající podprsenku.
Zasténala jsem a kousla se do rtu, libující si v plném tisknutí jeho váhy na mě, když se naše těla začala společně pohybovat.
S každým dotykem jeho prstů moje kůže ožila, praskající jako troud pod rozpáleným partnerem. Vypálená od strachu. Vypálená od ztráty.
Slyšela jsem můj vlastní výkřik rozkoše, když jeho ústa následovala cestu jeho rukou, a bojovala jsem o myšlení tváří vášnivému pocitu.
Neměla bych to dělat. Nemůžu to udělat.
Moje mysl se zapotácela, když jsem si vyvolala Shayův obraz. On byl ten, kdo mi otevřel tento svět. Jeho ruce, jeho tělo daly mojí duši ohni poprvé. Tolik jsem ho chtěla, a v tu chvíli jsem si byla jistá, že byl Ren ztracen, že si vybral cestu Strážců, že jsem utopila můj smutek oddáním se proudu touhy po Shayovi.
Ale co, když si Ren nevybral? Co když jsme ho opustili příliš brzy? Co když měl Monroe pravdu?
Když jsem v minulosti čelila setkání s Renem, byla jsem omezena zákony Strážců, vždycky se obávající vášně, kterou ve mně vzbudil.
Milovala jsem Shaye. O tom jsem neměla pochyby. Ale nemohla jsem popřít silné reakce, které jsem měla na Rena, jak moc mě chtěl. Přemýšlela jsem, jestli mezi námi bylo pouto, které nemohlo být zlomeno, ukované z naší společné minulosti, zrozené z bolesti našich životů Ochránců. Bylo to pouto silnější, než nová láska, která se objevila mezi Shayem a mnou?
Renova ruka mi vklouzla mezi stehna a já se zachvěla. Mé tělo vědělo, co přijde, a křičelo o víc. Kdybych měla nějakou teorii, že bytí se Shayem udusilo kouzlo Renových dotyků, byla by v tu chvíli smetena. Díky mé noci v zahradě se Shayem, jsem poprvé ochutnala tajemství milování, a byla jsem opilá způsoby, kterými Ren přiváděl mé tělo k životu. A přemýšlela jsem, jestli by dání mu potěšení mohlo nějak odstranit ty hrůzy, které kvůli mně zažil. Jeho dotyk mě vytáhl zpět do času, do času, kdy jsme byli spolu, jako by to tak vždy mělo být. Kde moje matka žila, a můj bratr nebyl zlomený.
Jeho rty byly znovu na mých. Propletla jsem prsty do jeho tmavých vlasů.
"Miluju tě," zamumlal, krátce přerušujíc polibek. "Vždycky jsem tě miloval."
Srdce se mi rozbušilo. "Já-"
Bylo to, jako by tam byl Shay, šeptající mi do ucha.
Milovalas ho.
Ano.
Ale ne tak, jako miluješ mě.
Miluju tě.
Shay. Ta slova jsem řekla jenom Shayovi. Nechtěla jsem to měnit.
Co to k čertu dělám? Milovala jsem Rena. Ale tohle místo, ti intimní duchové, kteří mě drželi v této místnosti, na této posteli, šumící minulými sliby a ukradenými sny, nic z toho nebyl můj život. Přetrvávajíc zde, bez ohledu na moje pocity, nás stále jen drželi od uniknutí osudu, který jsme si pro sebe nezvolili.
Můj puls závodil. Ren mě znovu políbil, ale cítila jsem se, jako bych byla v náručí neklidného ducha, který mě straší, a ne milence, kterého jsem chtěla.
"Počkej," zašeptala jsem. "Počkej prosím."
"Nedělej to," řekl, pohybujíc ústy na mém krku. "Nedělej to, Callo. Nesnaž se odejít. Jen tu buď. Buď se mnou."
On to nevidí? Nebylo to tady. Tohle místo bylo opuštěné, plné ničeho, ale smutku a- pokud budeme otálet- smrti.
"Rene," řekla jsem. Tlačíc na něj jemně, ale pevně. Začínala jsem panikařit, ale nechtěla jsem to dát najevo. Každé slovo, každý krok, musely být vybrány s největší péčí. Pokud bych řekla špatnou věc, mohu poslat Rena běžet zpátky ke Strážcům. I když jsem s ním nemohla být způsobem, jaký chtěl, ne tady, ne teď- možná nikdy- neztratím ho. "Není to bezpečné."
"Co?" Narovnal se, mrkajíc na mě. "Ach. Ach, ovšem. Podívej, Callo, omlouvám se za ty ostatní dívky. Vím, že to pro tebe musí být zvláštní, a nebylo to fér, ale přísahám, že jsem byl vždycky opatrný. Jsem úplně zdravý. Je to bezpečné."
Zírala jsem na něj a pak propukla v smích.
"Já nelžu," řekl, vypadajíc mírně zraněně mým výbuchem.
"Ne," řekla jsem, snažíc se popadnout dech. "Věřím ti."
"Dobře." Usmál se a naklonil k dalšímu polibku. Ale já se zavrtěla pryč; vášeň, která mě poprvé zaskočila, když jsem poprvé našla Rena, mě znovu nechytí. Toto místo bylo pro nás oba nebezpečné.
"Ne," řekla jsem znovu. "Myslela jsem, že to není bezpečné, protože lidé, kteří postavili tento dům, mě chtějí mrtvou. Používáme čas, který nemáme. Musíme jít."
"Ještě ne." Natáhl se pro mě. "Nejsme v nebezpečí. Nikdo sem nepřijde. Nikdy."
Jeho slova mě roztřásla, když jsem přemýšlela, kolikrát sem Ren přišel. Jak často byl nucen být vlk samotář spíše než Alpha smečky?
"Jo, teď." Vyhnula jsem se jeho nataženým rukám. "Adne čeká venku. Tvoje sestra."
Renův výraz se proměnil, touha a zklamání dávaly cestu úžasu.
"Moje sestra," zamumlal. V duchu jsem si poznamenala jeho reakci, kdybych jí mohla znovu potřebovat. Renovy instinkty Alphy- jeho potřeba si mě nárokovat- mohla být odkloněna Adne.
Byla rodinou, kterou doopravdy potřeboval. Jeho sestra byla jediné pouto s minulostí, které mu nabízelo spásu z Emilovy brutality. Z bolesti poznání, že jeho matka byla zabita Strážci a že nikdy nepozná svého skutečného otce.
"Můžeme si o tom promluvit, až se vrátíme zpátky na Akademii." Spěšně jsem si upravila oblečení, snažíc se ignorovat pocit viny, který mnou projel. Řítilo se to na mě z obou stran- nevěděla jsem, co řeknu Renovi, až se dostaneme z Vailu a nevěděla jsem, co řeknu Shayovi o tom, co se tu stalo.
Moje vlastní pocity byly promíchané chaosem, který vypadal, že není možno rozplést.
"Z toho se nedostaneš," zavrčel a přitáhl mě k sobě. "Nenechám tě odejít. Už ne."
"Já vím," řekla jsem, nebráníc mu, když mě políbil, přemýšlejíc jak hlubokou díru jsem si vykopala. Ale bála jsem se, že říct něco proti Renovým nadějím by ho mohlo přimět změnit názor na odchod se mnou. To jsem nemohla dopustit.
"Dobře."
Cítila jsem jeho úsměv přes polibek.
Odešli jsme z ložnice, spěchajíc dolů po schodech. Když jsme dorazili k předním dveřím, zastavil se, otáčejíc, aby se podíval na své okolí.
"Je to škoda," řekl. "Je to opravdu pěkný dům."
"V životě jsou důležitější věci, než dům," řekla jsem a sáhla po klice.
Položil ruku na mou.
"Je tu ještě jedna věc, kterou tu musím říct, než půjdeme," řekl.
"Co?" zeptala jsem se napjatým hlasem, chtíc se vrátit na bezpečné místo a pryč od svůdných duchů, kteří zde stále přetrvávali.
Sklonil se, rty mi přejíždějíc po tváři, když jsem otevřela dveře."Líbí se mi tvoje vlasy."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nikonada nikonada | Web | 28. prosince 2011 v 10:38 | Reagovat

:-)

2 Pavla Pavla | 28. prosince 2011 v 16:53 | Reagovat

Budeš to překládat dál :)

3 Barny Barny | Web | 28. prosince 2011 v 17:50 | Reagovat

[2]: Chtěla bych, ale nejdřív musím sehnat celou knížku. Tohle byla ukázka, kterou autorka uvolnila na oficiálních stránkách... :-(  :-(  :-D  :-D

4 tantus tantus | 28. prosince 2011 v 18:44 | Reagovat

uz sa tesim za chvilu ma vyst v anglictine ..:D

5 Barny Barny | Web | 28. prosince 2011 v 19:15 | Reagovat

[4]: Jj- taky už se těšim :D :D :D

6 lenkavysocinka lenkavysocinka | E-mail | Web | 2. ledna 2012 v 10:37 | Reagovat

[4]: já se těším na češtinu :D

7 Lenča Lenča | E-mail | 2. ledna 2012 v 12:06 | Reagovat

ach jo proc tohlek dela Shayovi nesnasim Rena :(

8 lee lee | E-mail | 9. ledna 2012 v 13:20 | Reagovat

já miluju Rena je skvělej takovej erotickej :) :-D

9 Lenka Lenka | E-mail | 9. ledna 2012 v 18:00 | Reagovat

Ahoj jestli chces ja mam 3 dil v anglictine

10 Lenka Lenka | E-mail | 9. ledna 2012 v 18:03 | Reagovat

Shay je žhavějšíí :-D  :-D ja ho žeru

11 Barny Barny | Web | 9. ledna 2012 v 19:24 | Reagovat

[9]: Jj- já už ho mám taky a domlouváme se s jednou holčinou, že bysme to překládaly- akorát to ještě musíme vypilovat, co a jak... :-D  :-D

12 Verča Verča | 29. března 2012 v 18:23 | Reagovat

Díky za překlad... když jsem dočetla druhej díl myslela jsem, že se zblaznim :-D kdyz jsem envedala jak to bude dal :-) akorat poslední dobrou mě začínaj lízt na nervy Shay a i Ren :-D chovaj se jak blbci

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama