Smečka 3- 5. kapitola 1/2

18. ledna 2012 v 17:44 | Barny |  Smečka 3: Oběť (kniha online)
Tady další kapitolka...


Barny- denik-ztroskotancu.blog.cz
PĚT NÁS VIDĚLO ČÁSTI Z NÍ zevnitř, když jsme se blížili zvenčí, věděla jsem, že Akademie byla obrovská. Přesto, její nesmírnost byla zdrcující, když jsme následovali Adne přes šumící haly. Začala na vrcholu, podlaží, kde jsme strávili většinu času od našeho příchodu. Třetí podlaží Akademie obsahovalo většinu obydlí včetně oblastí unikátních pro každé křídlo: taktické Haldis, archiv Tordis, svatyni Eydis a lékárnu Pyralis. Naštěstí, Adne si vzpomněla, že by bylo lepší popsat lékárnu mým druhům ve smečce, než je vystavit jejímu nepohodlí. Druhé podlaží ukrývalo tréninkové místnosti Akademie: odborné, mystické a bojové, plus několik dalších sídel. První podlaží nabízelo spousty skladišť na zbraně a vybavení. Také se vyznačovalo jídelnou, kuchyněmi a koupelnami pro každé křídlo Akademie.
"Proč jsou tak daleko od našich pokojů?" zeptala se Bryn. Vždycky byla znepokojená kvůli přístupu ke koupelnám. Dávalo to smysl, když strávila v koupelnách více času, než kterákoliv osoba, kterou znám, "děláním si obličeje", jak řekla. Přemýšlela jsem, jestli už Bryn zažila strach z odloučení od své make-upové kolekce.
Adne stále vysvětlovala, proč byly kuchyně a lázně na nejnižší úrovni, protože to nabízelo nejjednodušší spojení na vodní a geotermální energii, když jsme se vraceli do jídelny na večeři. Rozsáhlá místnost již bzučela aktivitou. Zahlédla jsem Tess, Connora a Sabine shromážděné u stolu. Také s nimi byl Ren, ale všimla jsem si, že mezi sebou a Sabine nechal pár prázdných židlí. Zřejmě si zatím nevyjasnili vzduch ohledně Vailu. Zastavila jsem se na své dráze, když jsem uviděla, že Ansel seděl vedle něj.
"Ach!" Bryniny ruka vylétla k ústům, když následovala můj pohled. Její oči přetékaly. Slza vytryskla koutkem mého oka. Ren měl pravdu. Ansel se ošíval, ale v jeho tvářích bylo víc barvy, než když jsem ho poprvé spatřila v Denveru.
Tess nás uviděla a zamávala. Žaludek mi zavrčel, když jsme se usadili kolem stolu. Během několika minut byly mísy pikantní rybí polévky a vrchovaté mísy těstovin předány kolem stolu, stejně jako láhev citronového likéru, který Connor vyrábí s rozkvětem.
Jeden doušek jasně žluté směsi měl dost čerstvých citrónů k zakousnutí udeřila do mého jazyka, následující ránou, která mě málem shodila z židle.
"Co to je?" Masonova tvář byla sevřená.
"Limoncello." Connor se zasmál. "Místní specialita."
"Wow." Sabine si olízla rty se zachvěním. "To je… něco jiného."
"Něco dobrého," řekl Nev, servírující další talíř těstovin.
"Už kazíš děti?" Ethan se blížil ke stolu. Překvapeně jsem se na něj podívala. Byla jsem tak zaneprázdněná kosením jídla, že jsem si nevšimla, že v naší skupině chyběl.
"Což umím nejlépe," řekl Connor, podávajíc znovu láhev kolem. "Chceš vytáhnout židli? Dnes večer je opravdu dobré jídlo. Měli bychom obhajovat delší pobyt v Itálii."
Přidání Ochránců k Haldiskému týmu přeplnilo stůl, i s počtem Hledačů, které jsme ztratili v několika posledních dnech.
"Vezmeme-li v úvahu, co jde asi dolů, doufám, že jídlo bude dobré," řekl Ethan. "Každé jídlo může být naše poslední."
"Díky za zničení chutě k jídlu." Bryn na něj vyplázla jazyk a pak se usmála na Ansela.
Vidíc ho se krátce usmát zpátky na ní, na mě mělo větší vliv než limoncello. Zkřížila jsem prsty, přejíc si každou kapkou mého bytí, aby se k nám Ansel doopravdy vracel.
Sabine si odsunula židli, takže bylo vedle ní místo pro Ethana. "Pojď sem."
Ethan se podíval na ní a pak pryč. "Vlastně nejsem hladový. Jenom jsem zdravil."
Bez dalšího slova se otočil a odešel z jídelny.
"Je vždycky tak mrzutý?" zeptal se Mason s nudlemi visejícími z koutků úst.
Nev ho s úsměvem šťouchl loktem. "Ty nemáš vůbec žádné vychování, co?"
"Jsem divoké zvíře, člověče," řekl Mason, stírajíc si rajčatovou omáčku z brady. "Co můžu říct?"
"Ethan je stále trochu nesvůj ohledně Ochránců," řekla Adne. "Neberte to osobně." Chlemtala svojí polévku bez zábran. Vypadalo to, že všichni byli unavení, jakkoliv jednoduchá nabídka byla. Co řekla o Ethanovi mi nesedělo v mysli. Ethan byl jistě otevřený s jeho nenávistí, když jsem se poprvé ukázala, ale hodně se od té doby změnilo- včetně jeho postoje. Tohle ráno nás bránil Silasovi. Tak proč to řekl a pak s námi odmítal jíst? Nedávalo to smysl. Moje otázky zmizely, když Bryn podala mísu atraktivního čerstvého ovoce.
Zatímco zbytek nás pokračoval se svými věcmi, Sabine se nimrala v jídle. Strávila asi deset minut vytvářením vzorů svými těstovinami, než vstala, mumlajíc něco o tom, že je unavená, a pospíchala ven z místnosti.
Sledujíc ji, Connor se zasmál a zavrtěl hlavou.
"Co se děje?" zamračila se Adne.
"Nic," řekl Connor, ale usmíval se jako blázen.
Podezření bzučelo v mém uchu jako komár. Neschopná potlačit svou zvědavost, omluvila jsem se od stolu. Nebyla jsem si jistá, proč jsem ji následovala, ale něco mě neodolatelně táhlo za Sabininou jasmínovou stopou. Navíc, pokud bych se snažila sníst další sousto, pravděpodobně bych upadla do bezvědomí.
Sabine následovala zakřivenou chodbu prvního patra vstupu do zahrady. Měla jsem děsivý pocit déjá vu, že jsem se touto cestou ubírala včera v noci. Nakoukla jsem přes skleněné dveře, ale zahrada rozkvetla do plné, svěží slávy ve dvou dnech od té doby co Tkalci přestěhovali Akademii do Itálie. Závěsné vinice, ovocné stromy a husté živé ploty blokovaly můj výhled.
Vklouzla jsem do zahrady, měníc se do vlčí podoby, takže jsem mohla chodit po cestě na tichých tlapkách. Vina mě kousala v patách, ale nemohla jsem zahnat podezření, že se v této zahradě stane něco důležitého- něco, co ovlivní mojí smečku. Jako alfa jsem to musela vědět.
Pohybujíc se podél cesty, v blízkosti živého plotu, takže jsem nemohla být povšimnuta, následovala jsem, co jsem myslela, že byl zvuk hlasů. Tiché, ale vytrvalé, jako bublavý zvuk vzdáleného proudu. Skoro jsem dosáhla srdce zahrady, když jsem zahlédla dvě postavy. Jejich těla se strašidelně stříbrně leskla v jasném závoji vrhaném téměř plným měsícem. Skrčila jsem se za kmenem nejbližšího stromu, nechávajíc mě stíny zakrýt.
Sabine se zastavila před kamennou lavicí, kde Ethan seděl. Ethan dál brousil dýku; nevzhlédl.
"Nemůžeš to dělat navěky, víš?" řekla.
"Dělat co?" Držel oči dole; čepel dýky vypadala v měsíčním světle zářící.
"Ignorovat mě."
"Není to nic osobního."
"Samozřejmě, že je."
Jeho ramena se po jejích slovech trochu shrbila, ale nepromluvil.
Šelestění křoví na druhé straně stromu upoutalo mojí pozornost. Musela jsem se kousnout do jazyka, abych nevyjekla, když se hnědý vlk vyplížil z podrostu.
Callo?
Vycenila jsem na Shaye zuby. Co tu děláš?
Stejně jako jsem chtěla se Shayem strávit čas o samotě, takhle jsem si to nepředstavovala.
Chtěl jsem se tě zeptat na to samé. Když jsi odešla od večeře, myslel jsem, že by ti mohlo být zle a chtěl jsem se ujistit, že jsi v pořádku. Pak, když jsem tě uviděl změnit se do vlčí podoby venku v zahradě, přemýšlel jsem co se děje.
Moje uši se zploštily. Nic. Vypadni odsud.
Naklonil hlavu s hnědými chlupy ke mně, zelené oči zvědavé a pozorné.
"Chci s tebou jenom mluvit." Sabinina slova prořízla noční vzduch.
Ethan se nepohnul; tiše stál. Čekal.
Shayovi uši se mihly, když ke mně dolehl jeho hlas. Je to Sabine? Udělal krok vpřed. A Ethan?
K zemi! Kousla jsem ho do ramene.
Hej! Vycenil zuby, ale o chvíli později jeho jazyk volně visel ven. Špehuješ je.
Blýskla jsem vlastními špičáky. Nebuď směšný.
To je pěkně ubohý pokus o popření, Cal. Otočil se, nadmul zpět do křoví. Kromě toho, tam je o hodně lepší úkryt než tady. Tam, kde právě jsi, si tě určitě všimnou.
Zírala jsem, jak jeho hnědé tělo ve tmě zmizelo. O chvíli později jsem cupitala po zemi za ním.
Naše těla se smáčkla dohromady mezi silnými větvemi.
Nechala jsem samu sebe přitulit k jeho srsti, užívajíc si, jak se naše vůně v nočním vzduchu míchaly. Připomnělo mi to naše první společné dobrodružství jako vlků. Dlouhý noční lov, po kterém jsme se dosyta najedli a pak se spolu schoulili ke zdřímnutí pod úkrytem borovice nebo zastrčení pod obrovským kmenem padlého stromu. Sledujíc zlatavě hnědého vlka vedle mě, bodlo mě u srdce touhou po této svobodě.
Nepřetržitých hodinách, kdy divočina a svět patřily jen nám.
O píď víc; neviděla jsem. Strčila jsem svým čenichem do jeho ramene, omlouvajíc se, za zkroucení těsněji k němu.
Věděl jsem, žes špehovala. Odsunul se dál do dutiny, štípajíc mě láskyplně do čelisti.
Buď zticha; chci vědět, co se děje.
Ale jak jsem se dívala na bledé siluety Ethana a Sabine, položila jsem hlavu na Shayovy přední tlapy. Položil si svojí bradu na zadní část mého krku, dávajíc mému uchu hravé olíznutí.
Proč se vlastně staráš, co dělají?
Protože to je Sabine a Ethan.
Dobrý postřeh.
Ethan konečně zvedl bradu k pohledu na Sabine, která si ruce opřela v bok, když ho pozorovala.
Vrátil dýku do pochvy a povzdechl si. "Dobře. O čem se mnou chceš mluvit?"
"Ráda bych, aby ses mi přestal vyhýbat."
"Nevyhýbám se ti." Posadil se trochu rovněji.
"Opravdu?" Sabine se usmála. "Mohl jsi mě oklamat."
Ethan se zvedl a šel sám po cestě od ní. Sabinin smích jako zvon zazněl nočním vzduchem.
"Podívej, děláš to právě teď."
Otočil se, vrtíc hlavou. "Nejsem moc pro společnost. Obzvláště společnost vlků."
"Chápu." Sledovala jeho ústup směrem k růžím, těžkým s červenými květy zčernalými stíny. "Tak to je důvod, proč na tom tak tvrdě pracuješ."
Zastavil se a zamračil se na ni. "Promiň?"
"Děláš všechno, co můžeš, abys zůstal daleko ode mě, i když to není to, co chceš."
Jeho vlastní smích byl krutý, ale jeho slova byla na pokraji strachu. "Od kdy ty víš, co já chci?"
"Vím to pokaždé, když se na mě podíváš."
Hej. Shay se posunul blíže ke kraji křoví.
Ššššš! Kousla jsem ho do ramene, ale o úder srdce později jsem se posunula vedle něj.
Ethan stál na místě jako zkamenělý. Sabine udělala další krok k němu.
"Trávit se mnou čas není žádná zrada tvého bratra," řekla.
Ucukl zpět. "Jak jsi-"
"Tess mi to řekla," přerušila ho. "Myslím, že má o tebe starost."
"Tohle není její věc," řekl roztřeseným hlasem. "Neměla by se do toho plést."
"Nemyslím, že by se do toho chtěla plést." Sabinin hlas se vlnil jako kouř v nočním vzduchu. "Kvůli tomu jsem přišla já."
Díval se na ni, divokým pohledem, vypadajíc jako králík chycený do pasti. Natáhla ruku a položila svou dlaň do středu jeho hrudi.
"Nijak zvlášť se od tebe neliším, Ethane. Bez ohledu na to, co sis mohl myslet. Cítíš, jak tvé srdce závodí?"
Podíval se na její štíhlé prsty a přikývl.
Její druhá ruka chytila jeho a přitiskla na svou hrudní kost. Neodtrhla oči od jeho obličeje. "Jako moje."
Zvuk se vynořil z jeho hrdla, ostrý výkřik někde mezi radostí a bolestí. Jejich dvě siluety se staly jednou, tmavá změť končetin, když se natáhl a přitáhl Sabine k sobě, líbajíc ji.
Nízký smích naplnil mou mysl. To je náš signál. Pojďme.
Ale… Zírala jsem na propletený pár, uchvácena scénou, i když jsem věděla, že to už více nebylo místo na pozorování.
Pojď, Cal. Shayovy zuby jemně uchopily límec mého krku. Tvoje otázky jsou zodpovězené. Byla bys šťastná, kdyby kdokoliv viděl naši noc v zahradě?
Bojovala jsem s nutkáním zavrčet na něj. Už jdu, dobře, přestaň mě tahat. Nejsem štěně.
Za námi jsem uslyšela Ethanův nízký sten a pod srstí zrudla.
Vidíš. Shay vylezl z křoví směrem ke vchodu zahrady.
Vykradli jsme se ze zahrady na tichých tlapkách. Když jsme byli bezpečně ve stínu dveří, proměnili jsme se a vklouzli dovnitř Akademie.
"Válka vytváří podivné spojence." Shay se usmál. "Dobře pro ně."
"Myslím."
"Nesouhlasíš?"
"Je to trochu zvláštní." Zamračila jsem se. "Hledač a Ochránce?"
"Není to poprvé," opáčil. "Monroe a Corrine-" "Jsou oba mrtví," přerušila jsem ho, stále se trápíc tím, co jsem viděla. Chtěla jsem, aby byli šťastní, ale lásky, které jsem tu viděla, skončily všechny hroznými ztrátami. A bitva našich životů stále pokračovala. Bála jsem se o Sabine a Ethana. Bála jsem se o každého z nás.
"Tohle je jiné," řekl. "Sabine není připoutaná Strážci. Je tady, v bezpečí, a může si dělat, co chce. Pravděpodobně poprvé v životě."
Pomalu jsem přikývla.
"Stále se bojíš?" Jeho ústa se zvlnila, když sledoval moje svraštěné obočí.
"Nemůžu si pomoct." Vzpomněla jsem si na Tessin vzlykot, když Lydia zemřela.
Jeho ruce mi sklouzly kolem pasu. Moje ruce mu přešly po hrudi, ale jen spočinuly poblíž jeho srdce, netlačily ho pryč.
Zkroutila jsem prsty v jeho košili, přitahujíc ho blíž.
"Co to děláš?" zeptala jsem se, všimnouc si lstivého výrazu v jeho tváři.
"Uvolni mysl," zamumlal a sklonil se, aby mě políbil.
"Počkej." Tentokrát jsem ho odstrčila. "Měli bychom jít-"
Co jsem myslela, jako pozvání do mého pokoje odumřelo na mých rtech, když se stal velmi klidným. Jeho paže mě stále objímaly, ale mohla jsem přísahat, že přestal dýchat.
Zvuk jako prolínání kašle a vrčení se odrazil od zdí na chodbě za mnou. Shayovy prsty se zabořily do mých boků a já věděla, kdo tam byl, sledujíc nás.
"Nenechte se rušit." Ren se k nám pomalu dostal, vykračujíc si. "Nevadí. Rád jsem přerušil."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama