Smečka 3- 5. kapitola 2/2

18. ledna 2012 v 17:45 | Barny |  Smečka 3: Oběť (kniha online)
A tady hned druhá půlka...



Shayovo odpovědné vrčení vibrovalo skrz moje končetiny. Stále opojené z našeho tajného setkání v zahradě, moje smysly byly příliš zaměstnané obtočením rukou kolem Shaye a varováním Rena vlastním zavrčením. Ale to byly instinkty, které jsem ignorovala. Vykroutila jsem se z jeho sevření, polohujíc se mezi ně.
"Příměří, vzpomínáte?" Vycenila jsem na ně zuby.
"Nevypadá to, že by hrál fér," řekl Ren.
"Vůbec nehraju." Shay se zasmál. "Pro mě to není hra."
Ren se naježil. "Víš, že to není to, co myslím."
"Nechte toho." Zdvihla jsem ruce, ujišťujíc se, že žádný alfa nepřistoupí o krok blíž k druhému. "Nedělejte to."
"Prostě bych rád pochopil, cos dělala sama s ním." Ren nespouštěl oči z Shaye.
"Nic," řekla jsem. "Povídali jsme si, Rene. Pořád můžu se Shayem mluvit sama."
"Pro mě to nevypadalo, že byste mluvili," řekl Ren.
"On má pravdu." Shay se uličnicky zasmál.
"Podívejme se, co můžu udělat s tím hezkým úsměvem." Ren se na něj vrhl.
Otočila jsem se a udeřila Rena pěstí do hrudi. Znejistěl a překvapeně se na mě podíval.
Vlk ve mně zavyl frustrací. Jak jsem je měla udržet, aby se vzájemně nezabili?
"Myslím to vážně. Neublížíte si," zavrčela jsem. "Ne přese mě."
Shay se zasmál. "Pěkný úder, Cal."
Otočila jsem se a kopla Shaye do břicha, posílajíc ho narazit zády na zeď.
"Co to sakra?" vykřikl, mnouc si břicho.
"Mluvím k vám oběma!" Hlava mi tepala. "Jak to mám udělat více jasné? Přestaňte se snažit získat navrch. Oba jste celkem osli. Nemůžu to vydržet."
Shay sebou trhl a já zalitovala svých slov. Moje frustrace vznikla z neschopnosti vykonávat své vlastní touhy, stejně jako z nepříjemnosti regulování jejich množství testosteronu.
"Má pravdu," řekl Ren.
Shay se na něj zamračil, než stočil své oči ke mně. Když jsem se setkala s jeho pohledem, ustoupila jsem, otřesená bolestí, kterou jsem tam viděla.
"Tak co tedy?" zeptal se. "Na ničem, co se mezi námi stalo, teď nezáleží? On je tady, a se vším tím je konec?"
"Ne, Shayi…" Slova se tvrdě tlačila ven, když se moje srdce bouřilo proti mé mysli. Viděla jsem záblesky zahrady opět se koupající v měsíčním svitu.
Cítila jsem teplo Shayovi kůže na mé. Vzpomněla jsem si na probuzení se zabalená v jeho rukou, jen plná touhy znovu z jednoduchého pohledu na něj spícího vedle mě. Krev mi řvala v uších. "To není to, co jsem měla na mysli."
"Co se stalo?" Renův hlas byl jako přehrada proti záplavě vzpomínek.
Shay otevřel ústa k odpovědi, ale můj tvrdý pohled ho umlčel. Držel můj pohled po dlouhou dobu. Moje krev v žilách ztuhla, když jsem viděla, jak moc ho tahle výměna názorů zranila.
"Nic," řekl Shay, odvracejíc se. "Dobrou noc."
Dívala jsem se na jeho ústup, uzel v mém břiše se utahujíc, dokud ta bolest nebyla téměř nesnesitelná.
"O čem to mluvil, Callo?"
Donutila jsem se obrátit k Renovi. Když jsem se setkala s jeho temnýma, ustaranýma očima, zavrtěla jsem hlavou.
"Nech to," řekla jsem tiše. "Prosím, prostě to nech být."
Jeho ústa se stáhla do tvrdé linie, ale přikývl. "Můžu tě alespoň doprovodit do tvého pokoje?"
"Ne," řekla jsem, můj hlas třesoucí. "Myslím, že by bylo lepší, kdybys nechodil."
Cítila jsem se prázdná a Ren byl moc dobrý ve čtení mých emocí. Část mě stále nemohla uvěřit, že byl tady. Že přes všechno, co jsme ztratili, on byl zachráněn. Přála jsem si, abych mu mohla říct, jak moc pro mě znamená mít ho blízko, jak moc sil jsem získala věděním, že jiný alfa bude v tomto boji. Ale následování mých myšlenek by mě dostalo do vážných potíží. Kdybych ho nechala hrát roli utěšitele, když jsem se cítila takhle zranitelně, udělal bych nakonec něco hloupého.
"Dobře." Viděla jsem v jeho očích záblesk hněvu, než se rozešel na opačnou stranu než Shay v opatření. "Sladké sny, Lily."
Když byli oba z dohledu, toulala jsem se, mírně omámená, zpět ke schodům, pomalu vystupujíc do třetího podlaží a mému pokoji. Přemýšlela jsem, jestli spánek přijde.
Přesto jak unaveně byly moje končetiny cítit po chaosu bitvy a tajné záchranné misi, má mysl byla v šílenství.
Nevybráním si druha, byla jsem nucena vést sama. Byla jsem na to dost silná? Svoboda samoty kroužila v mých žilách, stejný díl radosti jako hrůzy. Když jsem dosáhla svého pokoje, zastavila jsem a dívala se několik minut na dveře, předstírajíc, že se každých pár vteřin nedívám na další dveře podél chodby. Shayovy dveře.
Klejíc si pod nos, vzdala jsem snahu ignorovat táhnutí do jeho pokoje. Váhala jsem venku. To s Renem bylo horší druh chyby. Odcizila jsem se oběma z nich, ale víc jsem se starala o to, jak jsem zranila Shaye. Zlobil se ještě? Věděl, že jsem s ním chtěla být sama od té doby, co jsme se Adne a já vrátily z Vailu? Bude mě stále chtít s vědomím, že jsem se snažila udržet rovnováhu mezi dvěma alfa samci?
Zaklepala jsem na dveře, proklínající můj vlastní nedostatek přesvědčení.
"Kdo je to?"
"Tady Calla."
Přiměl mě stát v tmavé chodbě alespoň dvě minuty, než otevřel dveře. Měl na sobě čistě bílé tričko s výstřihem do véčka, které nabízelo škádlivý pohled na hrudní svaly a lehké bavlněné námořnické kalhoty od pyžama. Měla jsem podobnou, ale trochu více ženskou sadu oblečení na spaní ve své zásuvce. Zřejmě byly Hledačskou standardní záležitostí.
"Co?" Jeho nepřátelský tón mi řekl Nezapomněl jsem, co se stalo v přízemí.
"Můžu dál?"
Odešel pryč, nechávajíc dveře otevřené. Následovala jsem ho do místnosti a zavřela za sebou dveře. Můj puls začal skákat s vědomím, že jsem s ním byla sama v jeho ložnici. Čekala jsem na tento okamžik celý den, ale teď, když jsem tam byla, cítila jsem se nejistá. Nervy chřestily mými kostmi. Pokud si Shay myslel, že mi nemohl věřit, všechno, za co jsem bojovala, by se rozpadlo.
Shay se natáhl na posteli. Měl velmi starou knihu opřenou o hruď.
"Co je to?" zeptala jsem se.
"Scionské učení," řekl. "Zdá se, že být Vyvoleným znamená dostat domácí úkol."
"Domácí úkol od Silase?"
"Jo."
Zůstala jsem pár kroků od postele a pozorovala ho. Jeho štíhlé tělo, opřené o polštáře, dělalo mou kůži cítit elektrickou. Přála jsem si, aby vzhlédl a natáhl po mně ruce. Držel se svého zájmu o knihu.
"Tak jak dlouho budeš bláznit?" zeptala jsem se. Neodpověděl.
Povzdechla jsem si. "Shayi, nesnažím se ti ublížit. Jen si myslím, že by byl špatný nápad hodit Renovi do tváře, co se mezi námi děje. Mohlo by to všechno zničit."
Shay se zasmál. "Způsob použití psí metafory."
"Víš, co myslím."
Také jsem věděla, že v tom bylo víc, než držení Renova temperamentu pod kontrolou, ale nebyla jsem si jistá, že by Shay mohl zvládnout tu informaci. Chránění Rena bylo nutné. Nechtěla jsem přiznat, jak bylo příjemné mít ho zpátky, být znovu v jeho blízkosti. Ale neustálé bzučení doufání, které doprovázelo Renův návrat, mě činilo cítící se hůř, o čem jsem věděla, že jsem musela dělat se Shayem. Zloba se vlnila v obou jejich očích, kdykoliv se alfové podívali na druhého, na okraji výbuchu. Stejně, jako jsem chtěla Rena vedle mě, Shay musel vědět, že jsem ho neopustila. Neměla jsem ponětí, jak bych mohla vyvážit sílu mezi těmi dvěma muži bez toho, aby se Shay cítil odmítnutý. Udělala jsem strašný nepořádek. Shay byl nahněvaný a můj instinkt byl defenzivní, ale to by nic nevyřešilo.
Odhodil knihu stranou, dívajíc se na mě. "Hele, uvědomuju si, že jsem blbec. Omlouvám se. On vynáší to nejhorší ve mně. Vždycky."
"Prvním krokem k nápravě je přijmout, že máš problém," usmála jsem se.
Zasmál se, ale o chvíli později se jeho temný výraz vrátil.
"Nemůžu zastavit ty otáčky, ve kterých můj mozek právě je," řekl. "Snažím se zjistit, co znamená být Scion, ale všechno, co chci udělat je zjistit, kde jsou mí rodiče."
"Logan nic neřekl?" Sledovala jsem Shayův hrudník zvednout se poklesnout těžkým povzdechem.
"Hraje tvrdě… nebo tak něco," řekl. "Ano nevím, jestli věřím, že jsou naživu. Nemůžu o nich přestat přemýšlet… a vím, že to není to, na co bych se měl právě zaměřit."
"Nikdo tě za to nemůže vinit, Shayi," řekla jsem. "Samozřejmě, že chceš najít svoje rodiče."
"Dokud prvně nezachráním svět," řekl.
"Myslím, že v tom je spojenířetězy," řekla jsem s úsměvem.
"Řetězy spojenými s kovadlinami," řekl.
"Když už o tom mluvíme, máme naší vlastní bagáž a myslím, že jsi připravena k tvému dotažení zpět k oltáři."
"Shayi-" Malé vrčení vyšlo, když jsem promluvila.
"Víš, že mám pravdu," řekl. "Ren si myslí, že mu patříš; vždycky si to myslel."
"Je alfa," řekla jsem, nechtíc bránit Rena tak, jako se snažit Shayovi vysvětlit situaci. "Pořád mě vidí jako svou družku."
"A ty se tak vidíš?"
"Je to složité." Podívala jsem se na zem. Neuspokojivé, Callo. Neuspokojivé.
"Možná to je důvod, proč s ním znovu kolem mám pocit, jako bys mě už nepotřebovala."
"Jak si to můžeš i jenom myslet?" zeptala jsem se, zabraňujíc přímé odpovědi. "Jsi Scion. Jediný důvod, proč Hledači můžou porazit Strážce."
"Myslel jsem, že Ren je nejlepší nadějí na vítězství v této válce."
"Potřebujeme Rena," řekla jsem, ignorujíc jeho rozzlobený pohled. "Mohl vytvořit nebo rozbít spojenectví Ochránců. Ale všichni Ochránci na světě nemůžou dělat nic s přízraky. Ty ano."
"A přesto to nevypadá, že mě bereš kamkoliv s sebou," řekl. "Vlci jsou to, na čem ti záleží. Více než na čemkoliv."
"Samozřejmě, že ano," řekla jsem. "Jsem alfa."
"Jako já," řekl. "Tolik, jako je Ren. Jsem nejnovější ve smečce- to je všechno."
"Já to vím, Shayi." Zamračila jsem se. "Ale myslím, že postrádáš pointu."
"Ty jsi ta, kdo ji postrádá, Callo." Jeho úsměv byl chmurný. "Myslíš, že mi záleží na tom, že jsem Scion, jestli tě ztratím? Protože tak to není. Na ničem z toho nezáleží. Ty jsi důvod, proč musím vyhrát tuhle válku. Ne pro Hledače. Ne pro někoho jiného. Všechno je to pro tebe."
Můj puls bušil v mých žilách, těžký jako bubnové basy. Lehl si na záda na postel, zírajíc na blikající světlo hvězd nad námi. Sledovala jsem ho a přemýšlela, co dělat. Nepotřebovala jsem ho. Nechtěla jsem ho potřebovat. Pokud jsem měla vést, bojovat tuto bitvu, nemohla jsem si dovolit potřebovat nikoho. Ale to neznamenalo…
Když jsem si uvědomila, co se stalo, co jsem chtěla, aby se stalo, vyschlo mi v ústech. Pak moje srdce zrychlilo, odpovídajíc vzplanutí tepla v mé krvi.
"Nepotřebuji tě, Shayi." Nemohla jsem skrýt chraplavou hranu svých slov.
Shay zabručel, aniž by se na mě podíval. Neviděl, když jsem si stáhla košili.
"Ale chci tě," řekla jsem. Moje srdce bylo cítit, jako by bylo v mém krku. Surová zranitelnost jako nic, co jsem kdy cítila, ve mně vířila, a já jsem věděla, že tohle byla skutečná láska. A to bylo děsivé.
Nakonec se ke mně otočil, odhrnujíc si vlasy z očí. "Ty chc- hej." Posadil se, houpajíc nohama přes okraj postele, ale nepostavil se.
Pomalu jsem šla k němu. "Kdybych tě potřebovala, nebyla bych to já."
Neodpověděl, ale viděla jsem, jak se jeho ohryzek pohnul nahoru a dolů, když polkl.
"Rozumíš mi?" zeptala jsem se. Moje ruce se třásly.
Svádění pro mě bylo nové. Bála jsem se, že mě Shay odmítne, ale teď jsem byla ten, jehož nervy byly vyhrocené jen při pomyšlení, že byl Shay příliš rozzlobený, aby mě přivítal ve své náruči. Co když mě vyhodí ze svého pokoje? Omezení položená na ženy alfů mi neumožnily být pronásledovatel, vždycky jsem mohla být jen sledována. Tajemné fungování romantických vztahů pro mě bylo stále neznámé. Nepomohlo, že můj puls závodil takovým tempem, že jsem si myslela, že prolomí zvukovou bariéru.
"Jo." Shay si musel odkašlat, aby to slovo vyslovil.
Posunul ramena zpátky, uvolňujíc se, opírajíc se o lokty v opatrné, ale povrchně ležérní póze. "Myslím."
"Myslíš?" Byl jsem od něj jenom třicet centimetrů.
Pomalý úsměv se přesunul na jeho ústa. "Pomohlo by, kdybys mi to ukázala."
Zastavila jsem ve svém postupu. Ukázala? Jsem tady tak mimo z mojí ligy.
"Dokud…" Stále se usmíval. "Mě nebudeš chtít."
V jeho hlase nebyl ani náznak strachu nebo pohybnosti, jen záblesk v jeho očích, který je činil živé. Viděla jsem v nich výzvu. Vlk ve mně zavrčel na provokaci jiného alfy.
Nebyla to věc udělání volby. Čistý instinkt řídil můj postup. Stála jsem nad ním, tisknouc dlaně po obou jeho stranách, nutíc ho ležet na zádech. Moje rty se zvlnily, přičemž špičáky se zostřily. Zhluboka jsem se nadechla, přemýšlejíc, jestli se mě bojí. Ale ostrý pach strachu ve vzduchu neotálel. Jen Shayova vůně, bouřkové mraky praskající bleskem, kroužící kolem mě, smíchané s zakouřeným jantarem naší vzájemné touhy.
"Tohle není volba," řekla jsem, moje slova chraplavá. Rovnováha. Mám udržet rovnováhu. Sakra. Bylo to mnohem, mnohem těžší, než jsem si kdy uvědomovala. Tolik jsem ho chtěla.
I když jsem bojovala proti mé vášni, snažíc si připomenout, že, bych tu neměla být- v Shayově pokoji, na jeho posteli- moje odhodlání se vypařilo. Byl prostě příliš blízko, jeho kůže moc teplá a příjemná. A já ho milovala.
Vlk uvnitř mě zavyl pro druha. Přitažlivost jeho těla byla magnetická, nemohla jsem se odvrátit.
"Není?" Shay se usmál. "Co to tedy je?"
"Chyba v úsudku," řekla jsem, ačkoliv to neznělo přesvědčivě.
"Pracuje pro mě." Shayovy špičáky byly ostré. Jeho paže se omotaly kolem mě, táhnouc mě na postel. Převalil se, tisknouc mě pod sebou.
"Miluju tě," zašeptal, než mě políbil. Vrátila jsem mu polibek, bolestivě blízko k němu.
"Vím, že mě nepotřebuješ, Cal," řekl, pohybujíc mi rty po krku. "To je důvod, proč tě miluju. Ale chci, abys věděla, že patřím vedle tebe, s tebou. Nemůžu pro tebe být jedna volba, ale chci pro tebe být tvůj druh. Tvůj alfa."
Jeho slova mnou otřásla, elektrický proud touhy.
Tolik pochopil o tom, kdo jsem byla. Co jsem chtěla. Jak jsem žila a milovala. Teplo vířilo v mých končetinách. Sklouzla jsem rukama pod jeho košili, běhajíc prsty přes svaly na zádech. Přetáhl si košili přes hlavu.
Moje srdce se zadrhlo při pohledu na jeho vyřezávaný trup ustupujícím řezu jeho boků, zbytek jeho těla zakrytý pouze stahovacími kalhoty od pyžama. Ty jsem v příštím okamžiku stahovala pryč taky.
Když byl zbytek mého oblečení sloupaný, pohřbila jsem přetrvávající pochybnosti. Jedna noc ohýbání mých vlastních stanovených pravidel pro ujištění, že Shay nebyl zraněn. Byl?
Bez ohledu na následky, když se Shaovy ruce a ústa pohybovaly po celém mém těle, věděla jsem, jak hloupá byla moje otázka. Nevklouzla jsem do Shayova pokoje pozdě v noci, abych ho zbavila pohybností o mých pocitech. Byla jsem tu kvůli sobě.
Zavinula jsem mu prsty do vlasů, přitahujíc si jeho tvář blíž k mojí.
"Miluju tě, Shayi," řekla jsem. "Vždycky."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tantus tantus | 19. ledna 2012 v 6:12 | Reagovat

ahoj baby som vam fakt vdacna ze to prekladate je to uplne uzasne..:D a vzdycky tu z nervami cakam na dalsie kapitolku ..:D
a ozaj myslim ze scion znamena potomok

2 Lilinka Lilinka | 19. ledna 2012 v 15:47 | Reagovat

Super, kdy dáš další kapitolu?

3 Lenča Lenča | E-mail | 19. ledna 2012 v 19:41 | Reagovat

aaaaaaa jo jo jo :D :D kdy bude dalšííí kapča :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama