close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Slave to Sensation - Kapitola 1. 2/2

8. dubna 2012 v 20:12 | Barny |  Slave to Sensation (kniha on-line)
A tady hned druhá půlka... :)


"Ano. I kdybych se musela poradit s Matkou, nebudu muset opustit místo." Byla to připomínka, že byla Psy, členka rasy, která už dávno obětovala svou lidskost.
"Jak daleko může být kardinální poslán?"
"Dost daleko." Na něco stiskla na své malé obrazovce. "Takže se usadíme na osmi?"
Usmál se na její pokus chytit ho v nestřeženém okamžiku, pobavený téměř kočičí lstivostí. "Deset, nebo odejdu a vy dostanete něco nižší kvality."
"Nejste jediný expert na to, co vrtkavci rádi a neradi." O zlomek se naklonila.
"Ano." Zaujatý touto Psy, která objevila používání svého těla stejně jako mysli, úmyslně zopakoval pohyb. "Ale já jsem nejlepší."
"Devět."
Nemohl dovolit nechat Psy smýšlet o něm jako o slabém - respektovali jenom nejchladnější, nejhrubější druh síly. "Devět a slib dalšího milionu, pokud všechny domy budou v době otevření prodané."
Další ticho. Vlasy na jeho šíji se znovu zvedly. Uvnitř jeho mysli zvíře tlouklo na vzduch, jako by se snažilo zachytit jiskry energie. Většina vrtkavců nemohla cítit elektrické bouře generované Psy, ale byl to talent, který měl své výhody.
"Souhlasíme," řekla Sascha. "Předpokládám, že máte vytištěné smlouvy?"
"Samozřejmě." Stisknutím otevřel šanon a sklouznul přes kopie stejného dokumentu, který nepochybně měly na svých obrazovkách.
Sascha je zvedla a jednu podala své matce. "Elektronická by byla mnohem pohodlnější."
Slyšel to stokrát od sta různých Psy. Jedním z důvodů, proč vrtkavci nenásledovali technologickou vlnu, byla čistá tvrdohlavost; druhou částí byla bezpečnost - jeho rasa se nabourávala do databáze Psy po celá desetiletí. "Mám rád něco, co můžu držet, dotýkat se a cítit to, něco, co potěší všechny mé smysly."
Byla to narážka, o které neměl pochyb, že pochopí, ale byla to její reakce, kterou hledal.
Nic.
Sascha Duncanová byla tak studená Psy, jaké vždycky potkával - bude ji muset hodně rozmrazit, aby získal informace o čemkoliv, co Psy převychovali na sériového vraha.
Shledal se podivně přitahován pomyšlením utkat se s touto konkrétní Psy, i když do této chvíle je nepovažoval za nic jiného, než necitelné stroje. Pak vzhlédla, aby se setkala s jeho pohledem a panter v něm otevřel svá ústa v bezeslovném vrčení.
Lov začal. A Sascha Duncanová byla kořist.
O dvě hodiny později zavřela Sascha dveře svého bytu a provedla duševní čistku prostorů. Nic. Nacházejíc se ve stejné budově jako její kancelář, měl byt vynikající zabezpečení, ale ona používala své schopnosti na stínění, aby obroubila místnosti s další úrovní ochrany.
Bralo to hodně její skrovné psychické síly, ale potřebovala se někde cítit v bezpečí.
Přesvědčena, že byt nebyl narušen, systematicky kontrolovala každý z jejích vnitřních zámků proti rozlehlosti PsyNet. Funkční. Nikdo se nemohl do její mysli dostat, aniž by o tom nevěděla.
Teprve pak si dovolila zhroutit se na hromadu na ledově modrý koberec, chladnou barvu, která jí způsobovala chvění. "Počítači. Zvýšit teplotu o pět stupňů."
"Splněno." Hlas byl bez skloňování, ale to se dalo očekávat. Nebylo to nic víc, než mechanická odezva výkonného počítače, který řídil tuhle budovu.
Domy, které vybuduje s Lucasem Hunterem, nebudou mít žádné takové počítačové systémy.
Lucas.
Její dech vyšel v zalapání po dechu, když své mysli dovolila navrstvit se se všemi emocemi, které musela během zasedání pohřbít.
Strach.
Pobavení.
Hlad.
Chtíč.
Touha.
Potřeba.
Otevírajíc sponku na konci jejího copu strčila ruce do uvolněných kadeří, než ze sebe stáhla sako a odhodila ho stranou. Její ňadra bolela, napínajíc se proti pohárům její podprsenky. Nechtěla nic víc, než se svléct donaha a třít se proti něčemu horkému, tvrdému a mužskému.
Jejím hrdlem uniklo zakňourání, když zavřela oči a houpala se sem a tam, snažíc se kontrolovat představy bušící na ní. To by se nemělo stát. Bez ohledu jak bez kontroly byla dříve, nikdy to nebylo takhle zlé, takhle sexuální. Ve vteřině, kdy to přiznala, se zdálo, že se lavina zpomalila a ona našla dostatek síly, aby odtlačila její cestu pryč z drápavého sevření hladu.
Vstávajíc z podlahy šla do kuchyňky a nalila si sklenici vody. Jak polykala, zachytila svůj odraz ve výtvarném zrcadle, které vidělo vedle vestavěné chladničky. Byl to dar od vrtkavského poradce na jiném projektu a ona ho přijala navzdory pozdviženému obočí své matky. Její omluva byla, že se snažila porozumět druhé rase.
Po pravdě řečeno, prostě měla ráda divoce barevný rám.
Nicméně, teď si přála, aby na něm tak nevisela. Ukazovalo příliš jasně to, co nechtěla vidět. Změť temnoty, která byla jejími vlasy, hovořila zvířecí vášní a touhou, věcech, o kterých by žádný Psy neměl kdy vědět. Její tvář byla rozpálená jako by horečkou, její tváře potřísněné červenou a její oči… Pane, smiluj se, její oči byla čistá půlnoc.
Položila sklenici a odhrnula si vlasy, pátrajíc. Ale neudělala chybu.
V temnotě jejích zornic nebylo žádné světlo. Tohle by se mělo stát jen, když Psy očekával velké vynaložení psychické síly.
Jí se to nikdy nestalo.
Její oči ji mohly označovat jako kardinální, ale její síly byly pokořujícně slabé.
Tak slabé, že stále nebyla kooptována do řad těch, kdo pracovali přímo pro Radu.
Její nedostatek skutečné psychické síly mystifikoval instruktory, kteří ji cvičili. Každý vždycky říkal, že v její mysli byl neuvěřitelně syrový potenciál - více než dost pro kardinální - ale že se nikdy neprojevil.
Doteď.
Zavrtěla hlavou. Ne. Nevynaložila žádnou psychickou energii, takže to muselo být něco jiného, co způsobilo temnotu, něco, o čem jiní Psy nevěděli, protože necítili.
Její oči přejely k sadě komunikační konzole ve zdi vedle kuchyňského koutu. Jedna věc byla jasná - nemohla vyjít ven vypadající takhle. Každý, kdo by ji uviděl, by ji poslal během úderu srdce na terapii.
Strach se jí pevně chytil.
Tak dlouho, jak byla na vnější straně, mohla jednoho dne přijít na způsob, jak uniknout, způsob, jak přerušit své spojení na PsyNet bez uvedení svého těla do paralýzy a smrti. Nebo mohla dokonce objevit způsob, jak napravit chybu, která ji označovala. Ale ve chvíli, kdy by byla přijata do Centra, její svět by se stal temnotou. Nekonečnou, tichou temnotou.
Pečlivýma rukama stáhla kryt komunikační konzole a pohrávala si s obvody. Teprve poté, co obnovila krytí, stiskla Nikitin kód. Její matka žila v podkroví o několik pater výše.
Odpověď přišla o vteřinu později. "Sascho, tvoje obrazovka je vypnutá."
"Neuvědomila jsem si," lhala Sascha. "Vydrž." Pozastavujíc pro efekt se pečlivě nadechla. "Myslím, že je porouchaná. Budu to muset nechat technicky zkontrolovat."
"Proč jsi volala?"
"Obávám se, že budu muset zrušit naši večeři. Dostala jsem nějaké dokumenty od Lucase Huntera, které bych si chtěla projít, než se s ním znovu setkám."
"Působ na vrtkavce. Uvidím tě zítra odpoledne na tiskové konferenci. Dobrou noc."
"Dobrou noc, Matko." Mluvila do mrtvého vzduchu. Bez ohledu na to, že Nikita pro ni nebyla matkou víc, než počítač kontroloval tenhle byt, bolelo to.
Ale dnes večer ta bolest byla pohřbena pod mnohem nebezpečnějšími emocemi.
Sotva se začala uvolňovat, když konzole odbila příchozí hovor. Vzhledem k tomu, že funkce identifikace volajícího byla vypnuta spolu s obrazovkou, neměla tušení, kdo to byl. "Sascha Duncanová," řekla, snažíc se nepanikařit, že Nikita změnila svůj úmysl.
"Dobrý den, Sascho."
Kolena se jí téměř podlomila při zvuku toho medově-hladkého hlasu, teď více vrnění než vrčení.
"Pane Huntere."
"Lucasi. Jsme teď nakonec kolegové."
"Proč voláš?" Ostrá praktičnost byla jediný způsob, jak si mohla poradit se svými emocemi na horské dráze.
"Nevidím tě, Sascho."
"Obrazovka je poškozená."
"Ne moc efektivní." Bylo to pobavení, co slyšela?
"Předpokládám, žes nevolal, aby sis popovídal."
"Chtěl jsem tě pozvat na snídaňové setkání s designérským týmem zítra." Jeho tón byl čisté hedvábí.
Sascha nevěděla, jestli Lucas vždycky zněl jako výzva k hříchu, nebo zda to dělá, aby jí otřásl. To pomyšlení jí otřáslo. I kdyby měl jen podezření, že na ní nebylo něco úplně správného, pak si mohla stejně tak podepsat rozsudek smrti. Internace v Centru nebyla tak jako tak nic jiného, než žijící smrt.
"Čas?" Objala se paží pevně kolem žeber a nutila svůj hlas k vyrovnanosti. Psy byli velmi, velmi opatrní, aby svět nikdy neviděl jejich chyby, jejich vadné. Nikdo nikdy úspěšně nebojoval s Radou po bytí plánován pro rehabilitaci.
"Sedm třicet. Vyhovuje ti to?"
Jak mohl způsobit, že většina pracovních pozvánek znělo jako nejčistší pokušení? Možná to všechno bylo v její mysli - nakonec praskla. "Umístění?"
"Moje kancelář. Víš, kde to je?"
"Samozřejmě." Temná Řeka založila obchodní tábor poblíž chaotického druhu Chinatownu, převzajíc středně velké kancelářské budovy. "Budu tam."
"Počkám."
Jejím zvýšeným smyslům to znělo spíš jako hrozba, než příslib.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 síma síma | 9. dubna 2012 v 13:10 | Reagovat

díky za překlad :-) je to sice trochu zmatený- teda jako pro mě :-D - ale chytlavý :-)

2 Mer Mer | 9. dubna 2012 v 14:24 | Reagovat

Moc dobrej překlad :-D jen tak dál ;-)

3 kaca kaca | 11. dubna 2012 v 7:52 | Reagovat

ooo dakujem za preklad, super, tesim sa, tesim :-D

4 Rickykag Rickykag | E-mail | Web | 22. července 2018 v 5:39 | Reagovat

Теперь рассмотрим, что же такое несъемная опалубка и как она используется. После заливки бетонной массы несъемная опалубка становится частью http://builderbest.byethost7.com/ строительной конструкции, поэтому применяется она однократно. В этом состоит главное отличие несъемной опалубки от снимаемой, которая задействуется не один десяток раз.
Итак, несъемная опалубка – это два пенополистирольных щита, которые соединены перемычками в единый блок.

5 DustinLitty DustinLitty | E-mail | Web | 7. března 2020 v 9:08 | Reagovat

Замки чисто из песка возводить - дело неэффективное, но и цемент, бетон без присутствия песка не обретёт ту крепкость и не будет долговременным и более наилучшим по совместной цены. Без песка непросто стать на всякий из стадий стройработ <a href=http://pesok.dostavka.biz.ua>песок недорого</a> или же починки уже имеющегося строения/дороги. Без песка закладка фундамента, кладка стенок, сооружение армопояса кругом перекрытия и отделка лишь только собственно что построенного, но всё же недостроенного строенияздания, просто не состоятся. Но не любой песок годится идентично и для закладки почвы под фундамент, и для оштукатуривания стенок, для сего его и делят по зернистости.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama