13. dubna 2012 v 19:51 | Barny
|
A tady hned druhá půlka...
"Koupí." O tom Lucas neměl pochyb. "Skoro tam jsme." Odbočil z boční cesty, na které byli a zamířil na další, než zaparkoval auto vedle obrovského otevřeného prostoru posetém stromy. Nacházejíc se poblíž Manteca nebyla oblast hustě zalesněná, ale byla určitě zalesněná.
Otevřel svoje dveře a vystoupil, frustrovaný svou neschopností proniknout vrstvou ledu, kterou kolem sebe měla Sascha omotanou jako ocel. Připravil tuhle jízdu a návštěvu místa s cílem spustit její prozkoumávání pro informace. Ale přimět Psy k otevření se bylo jako snažit se přeměnit Sněžného Tanečníka na leoparda.
Nejhorší bylo, že se shledal fascinován vším na své kořisti. Jako bohatým hedvábím jejích vlasů změněných nemožně v tmavší na slunci, když se pohnula, aby si protáhla nohy. Nebo jak její kůže zářila tmavým medem. "Můžu se tě na něco zeptat?" Hlad vyšel z pantera uvnitř něj, ale člověk viděl možnosti v téhle rovině vyptávání.
Sascha vzhlédla. "Zajisté."
"Rodový původ tvé matky je jasně asijský, ale vaše jména jsou slovanská a vaše poslední skotská. Jsem zvědavý." Šel vedle ní, když začala zkoumat místo.
"To není otázka."
Lucas přimhouřil oči. Měl pocit, že ho škádlila, ale samozřejmě Psy by nikdy neškádlila.
"Jak jsi skončila s tak zajímavou směsí?" zeptal se, daleko od přesvědčování této Psy.
K jeho překvapení odpověděla bez zaváhání. "V závislosti na rodinné struktuře, vzali jsme jména jak od naší mateřské tak otcovské linie. V naší rodině bylo příjmení za poslední tři generace mateřské. Nicméně, moje prababička, Ai Kumamoto, převzala jméno svého manžela. On byl Andrew Duncan."
"Byla Japonka?"
Přikývla. "Jejich dcera byla Reina Duncanová, moje babička. Reina měla dceru s Dimitri Kukovichem a on vybral první jméno jejich dítěte - Nikita. Moje matka pokračovala v tradici pojmenovávání, jak naši psychologové věří, smysl historie umožňuje dítěti lépe se přizpůsobit do společnosti."
"Tvoje matka vypadá hodně japonsky, zatímco ty ne." Její rysy byly tak unikátní, že vzdorovaly definici. Nic na ní neříkalo, že byla vyrobena v té samé mašině, jako zbytek nekrvavých, robotických Psy.
"Otcovské geny v mém případě zřejmě převládly, zatímco v jejím zvítězily mateřské."
Nemohl si představit, že by kdy mluvil o svých rodičích takovým chladným způsobem. Oni ho milovali, pozvedli ho, a zemřeli pro něj. "A tvůj otec? Co on přidal do té exotické směsi?"
"Byl anglo-indického původu."
Něco v jejím hlase vyrazilo ochranné štíty jeho zvířete. "Už v tvém životě není?"
"Nikdy nebyl." Sascha pokračovala v procházení podél cesty, snažíc se necítit bolest z těchto starých zranění. Není to nic, co by se kdy mohlo změnit. Její otec byl tak Psy jako její matka.
"Nerozumím."
Tentokrát ho neškádlila tím, že to nebyla otázka. "Moje matka si vybrala vědecký způsob početí."
Lucas se zastavil tak náhle, že málem prozradila překvapení. "Co? Ona šla do spermo banky a vybrala si dárce s dobrými geny?" Zdál se ohromený.
"Velmi hrubě řečeno, ale ano. Teď je to mezi Psy nejrozšířenější forma početí."
Sascha věděla, že Nikita očekávala, že bude následovat tou samou cestou. Ne mnoho z jejich rasy si nadále vybíralo starou metodu. Zřejmě to byl chaotický, ztracený čas, který mohl být využit na efektivnější využití, a neměl žádné výhody oproti zdravotně-duševnímu výběru.
"Tenhle proces je jak bezpečný, tak praktický." Ale ona ho nikdy nepodstoupí. Nebyla cesta, kdy by měla šanci k odsouzení dítěte k chybě, která ji už tlačila na pokraj šílenství. "Můžeme vyřadit spermie a vajíčka, která jsou nějakým způsobem poškozená. To je důvod, proč mají Psy zanedbatelnou míru dětských nemocí." Ale chyby byly - ona byla živoucím důkazem.
Lucas zavrtěl hlavou a byl to takový kočičí pohyb, že jí srdce poskočilo. Někdy byl tak jemný, tak okouzlující, že zapomněla na jeho zvířecí podstatu. A pak se na ni podíval s tím obnaženým teplem ve svých očích a ona věděla, že to, co přecházelo za fasádou civilizovanosti, nebylo nic krotkého.
"Nevíš, o co přicházíš," řekl, stojíc jen trochu příliš blízko.
Nepohnula se. Mohl být alfa zvyklý na poslušnost, ale ona nebyla jedna z jeho smečky. "Naopak. Učili mě o zvířecí reprodukci v raném věku."
Zasmál se a ona cítila tah jeho smíchu hluboko uvnitř, kam by nikdo neměl být schopen dosáhnout. "Zvířecí reprodukce? To je jeden způsob, jak to vykládat. Zkoušela jsi to někdy?"
Měla potíže se soustředit na jeho slova s ním tak blízko… tak neodolatelným. Byl cítit nebezpečím a divokostí a vášní, všechny věci, které si nikdy nemohla dovolit cítit. Bylo to nejvyšší pokušení. "Ne. Proč bych to dělala?"
Naklonil se nepatrně blíž. "Protože, miláčku, bys mohla zjistit, že se to zvířeti v tobě líbí."
"Nejsem tvůj miláček." Jakmile ta slova byla venku, její duše zmrzla. Žádný Psy by nikdy neskočil na návnadu.
Lucasovy oči plály výzvou. "Možná bych mohl změnit tvůj názor."
Přes škádlící slova věděla, že zachytil její výpadek a nyní i zvažoval, co to znamená. Nebylo nic, co by mohla udělat na zatažení skluzu, ale mohla přivést konverzaci zpátky k čisté práci. "Cos mi chtěl ukázat?"
Jeho hříšní úsměv rozstřílel na kusy její naděje na dostání tohoto setkání pod kontrolu. "Hodně věcí, miláčku. Hodně věcí."
Lucas sledoval Saschu pohybovat se kolem místa a vychutnával přetrvávající chuť ní, tak teplou a exotickou jako její historii.
Panter přecházející v kleci jeho mysli jí byl zaujatý, zaujatý jejím olizováním, aby viděl, jestli by chutnala tak dobře, jak si představoval. Její zlatá kůže lákala hmatovou povahu jeho vrtkavčí duše, zatímco svěžest jejích rtů ho přiměla chtít kousnout… tím nejerotičtějším způsobem. Všechno na ní zvalo smysly.
Co ho přimělo bojovat s nutkáním, bylo vědomí, že to musel být nějaký druh triku Psy.
Přišli nakonec na způsob, jak vyvíjet psychickou kontrolu nad vrtkavci? Jeho lidé byli vždy v bezpečí, protože Psy byli příliš studení, aby zjistili, co je dělá zaškrtnutými.
Život, hlad, pocity, dotek, sex. Ne chladný, asketický sex, jak to Dorian popsal, ale vášnivý, zpocený, nízko-položený a špinavý sex.
Lucas miloval pach jak lidských tak vrtkavčích žen, uctíval jejich jemnou kůži a výkřiky potěšení, ale nikdy předtím nepracoval na jedné z nepřátel. Bojoval s přitažlivostí i když sledoval tvar Saschina těla svýma očima.
Byla vysoká, ale nebylo na ní nic štíhlé jako proutek. Ženino tělo mělo nebezpečnější křivky, než by mělo být legální pro jednu z jejich rasy. Přes černý kalhotový kostýmek a tuhou bílou košili, kterou nosila jako podnikové brnění, mohl říct, že by mu její prsa přepadala přes ruce. Když se ohnula, aby prozkoumala něco na zemi, skoro se vzdal naléhání svého zvířete. Křivka jejích boků byla smyslné ženy, její spodní část ve tvaru srdcovitého lákadla.
Její hlava se otočila, jakoby v reakci na jeho dychtivý pohled, a, navzdory vzdálenosti oddělující je, mohl téměř ochutnat zemitou smyslnost, kterou se snažila pohřbít. Mračíc se na své vlastní myšlenky, začal vykračovat směrem k ní. Psy nebyli smyslní. Byli tak blízko k bytí mechanickými, jak jste se mohli dostat a stále zůstat člověkem. Ale na téhle bylo něco odlišného, něco, do čeho chtěl zabořit své zuby.
"Proč jsi vybral tenhle pozemek?" zeptala se, když se přiblížil. Její oči jako noční nebe ho sledovaly bez zamrkání.
"Povídá se, že jiskry bílého světla v kardinálských očích se mohou změnit za určitých okolností v tisíc barev." Hledal na její hádanku odpověď v její tváři. "Je to pravda?"
"Ne. Kardinálské oči mohou přejít na čistou černou, ale to je tak všechno." Podívala se od něj a on chtěl uvěřit, že to bylo proto, že ho shledala znepokojivého pro její smysly. Pantera otrávilo, že on jí byl uchvácený, zatímco ona zůstala bez pohnutí. "Pověz mi o tomhle místě."
"Je to hlavní nemovitost vrtkavců v oblasti - jen něco přes hodinu od města v oblasti, která je dost zalesněná na uživení duše." Podíval se na její usedlý cop. Nutkání natáhnout se a zatahat za něj bylo tak silné, že se neobtěžoval bránit.
Ucukla pryč. "Co to děláš?"
"Chtěl jsem cítit, jaké jsou tvé vlasy." Pocit byl pro něj tak nezbytný, jako dýchání.
"Proč?"
Žádný jiný Psy, se kterým se kdy setkal, by se na tuhle otázku nezeptal. "Je to cítit dobře. Rád se dotýkám měkkých, hedvábných věcí."
"Aha."
Byl to třas, co slyšel v její odpovědi? "Zkus si to."
"Co?"
Trochu se sklonil v pozvání. "Do toho. Vrtkavcům nevadí dotek tak jako Psy."
"Je dobře známo, že jste teritoriální," řekla. "Nenecháte jen tak někoho se vás dotýkat."
"Ne. Jenom smečka, druzi a milenci mají oprávnění kůže. Ale nezblázníme se jako Psy pokud se nás někdo neznámý dotkne." Z nějakého nevysvětlitelného důvodu chtěl, aby se ho dotkla. A nemělo to nic společného s poučením se o vrahovi. Mělo by mu to dát pauzu, ale byl to panter, kdo byl v tu chvíli ve vedení a on chtěl být pohlazen.
Zvedla ruku a pak se zastavila. "Není důvod tohle dělat."
Přemýšlel, koho z nich se snažila přesvědčit. "Přemýšlej o tom jako o výzkumu. Dotkla ses někdy předtím vrtkavce?"
Vrtíc hlavou překlenula zbývající vzdálenost a proběhla mu prsty vlasy ve vlně, která ho přiměla chtít příst. Očekával, že se stáhne po jednom tahu, ale překvapila ho, když to udělala znovu. A znovu.
"Je to neobvyklý pocit." Její ruka se zřejmě zdržovala před odtrhnutím. "Tvoje vlasy jsou chladné a těžké a struktura je podobná saténovému hedvábí, kterého jsem se jednou dotknula."
Důvěřujte Psy v analýze něčeho tak jednoduchého, jako je dotyk. "Můžu?"
"Co?"
Dotkl se jejího copu. Tentokrát nezareagovala. "Můžu ho rozplést?"
"Ne."
Panter v něm zmrzl, čichajíc v jejím tónu náznak paniky. "Proč?"