Tak, díky jedné dobré duši - děkuju Kristý S.!! - mám knížku a rovnou vám přináším další kapitolku. Užijte si jí! :D :D
KAPITOLA 4
"Mám vás!" Tamsyn se natáhla a sebrala mláďata do své náruče. Otočila se, aby jí hravě kousla do kůže. "Taky vás miluju, děti. Ale Strýček Lucas a vaše nová kamarádka jí, takže musíte zůstat na zemi." Po pomazlení je položila dolů.
Mláďata se stulila pod stůl, jedno z nich se třelo o Saschiny boty z umělé kůže. Těžké teplo jí vehnalo slzy do očí. V úsilí skrýt svou reakci se podívala dolů na stůl a zaměřila se na způsob, jakým Lucas pokračoval v držení jejího copu. Klouzal svými prsty nahoru a dolů, jako by se mu líbil pocit pramenů proti jeho prstům. Klidný, opakující se pohyb byl podivně vzrušující - dotýkal by se jiných částí těla s takovou znamenitou péčí?
Její myšlenky ji mohly internovat do Centra, ale nestarala se o to. Během posledních pár hodin zažila víc pocitů, než zkombinovala ve zbytku svého života. Děsilo ji to a přesto věděla, že se zítra vrátí. Bude se vracet, dokud to někdo nezjistí.
A pak bude bojovat k smrti. Nebude rehabilitována, nedovolí, aby byla její mysl změněna ve výsměch toho, čím bývala.
"Tady to je." Tamsyn před ně položila talíře. "Nic extra, ale udrží vás to v chodu."
Sascha se podívala na svůj talíř. "Chlebové taštičky." Znala názvy mnoha věcí. Většinou používala mentální cvičení, aby byla silná. Jeden příklad se podílel na připomínání předmětů - bylo to jedno z jejích vinných potěšeních, vybírat seznamy, které promlouvaly k jejím smyslům. Jídlo bylo jedním z nich. Její další oblíbený seznam byl sestavený počítačem ze starověké knihy sexuálních pozic.
"Je to můj speciální typ "Žhavé rty"." Tamsyn zamrkala. "Trochu čili nikdy nikoho nezraní."
Lucas zatahal za cop, který ještě nepustil.
"Ano?" Co by udělal, kdyby hodila opatrnost za hlavu a dotkla se ho na oplátku?
Při tom, jaký byl muž, by pravděpodobně žádal víc.
"Mohlo by to bolet, pokud na to nejsi zvyklá."
Tvrdohlavost byla vždy její Achillovou patou. "Přežiju to. Děkuju ti, Tamsyn."
"Není zač." Druhá žena vytáhla židli. "Jezte!"
Sascha zvedla svojí chlebovou taštičku a ukousla si. Téměř ji to stáhlo z kůže. Nicméně, díky tréninku se na ni nikdo nedíval, jako by tušil její nepohodlí. Lucas si nakonec přestal hrát s jejími vlasy a v krátké době zlikvidoval své vlastní jídlo.
"Takže," zeptala se Tamsyn, "opravdu bys mohla proměnit moje mladé v krysy?"
Sascha si myslela, že Tamsyn byla vážná, dokud v těch karamelově zbarvených očích nezachytila zajiskření. "Mohla bych je přimět myslet si, že jsou krysy."
"Opravdu?" Brunetka se naklonila dopředu. "Myslela jsem, že Psy shledávají vrtkavčí mysli příliš tvrdé, aby s nimi pracovali."
Příliš tvrdé k manipulaci bylo správné tvrzení. "Vaše myšlenkové vzory jsou tak neobvyklé, že ano, je obtížné s nimi pracovat. Obtížné, ne nemožné. Ale množství energie potřebné k vašemu ovládání obvykle nestojí za výsledek." Alespoň tohle slýchala, nikdy nebyla v situaci, kdy by se snažila ovládnout vrtkavčí mysl.
"Dobrá věc, že jsme moc tvrdí, abychom byli ovládnuti, nebo by Psy vládli planetě." Lucasův tón byl líně spokojený, když se opřel, jedna paže natažená přes opěradlo její židle. Teritoriální ani nezačalo s jeho popisováním.
"Vládneme světu."
"Můžete být vysoko v politice a podnikání, ale to není svět."
Znovu si kousla z placky, objevujíc, že se jí docela líbí pocit, že má hlavu mimo. "Není," souhlasila po polknutí.
V tu samou chvíli si začala být vědoma dětských leopardích zubů kousajících do špičky její boty.
Sascha věděla, že by se měla natáhnout dolů a odtlačit mládě, ale nechtěla. Utápět se v pocitech bylo daleko lepší, než být podmíněna znecitlivěním. Diskrétní zvonek přerušil její polomyšlenku.
Zabralo jí vteřinu, aby si uvědomila, že to byl její organizér. Natáhla se do vnitřní kapsy svého saka, zkontrolovala identifikaci volajícího a pak se napojila na druhou Psy, která byla dost blízko na prostý telepatický kontakt.
"Neodpovíš na to?" zeptala se Tamsyn, když vložila úzký elektronický tablet zpět do kapsy.
"Právě odpovídám." Odpovídat takovým způsobem zabíralo méně než deset procent její pozornosti. Kdyby byla pravý kardinál, zabralo by to méně, než desetinu procenta.
"Nechápu to." Tamsyn se zamračila. "Pokud můžete takhle mentálně komunikovat, proč vlastně dřív volali?"
"Hranice." Dojedla. "Je to jako klepání, než vstoupíš do domu. Jenom jistí lidé mají právo iniciovat se mnou mentální kontakt." Lidé jako její matka a Rada.
Lucas se dotkl jejího ramene prsty ruky, kterou měl na opěradle její židle. "Myslel jsem, že PsyNet znamená, že jste všichni v neustálém kontaktu."
PsyNet nebyl tajemstvím, ale ani o něm nebylo mluveno do detailu. Část jejího podmínění padla, ale tahle vydržela. Její ústa se otevřela a řekla, "Možná bychom měli odejít na naše jednání."
Cítila, že celé jeho tělo tak znehybnělo, že to bylo, jako by se změnil ve smrtící zvíře, které uchovával uvnitř. Lucas Hunter nebyl zvyklý, aby mu bylo říkáno ne. "Samozřejmě."
Měla by se téhle stránky jeho povahy bát, ale shledala se fascinovanou. "Děkuju ti za oběd," řekla Tamsyn, kroutíc svojí nohou, aby jí mládě muselo nechat jít. Nechtěla ho zranit, nebo ho dostat do potíží. Drželo.
Lucas odstrčil svojí židli a vstal. "Řekni Natovi, že jsem se stavil."
Tamsyn začala vstávat. Vědomá si, že nemohla zůstat sedět, rozhodla se Sascha zariskovat.
Posílajíc úzký telepatický paprsek promluvila k mláděti. Pusť to, dítě, nebo se dostaneš do potíží.
Očekávala, že bude obtížné ho kontaktovat, ale spojení bylo vytvořeno v okamžiku, jako by mluvila k dítěti Psy. Nález byl něco, čím by měla okamžitě nakrmit PsyNet, ale neudělala to. Bylo to cítit, jako zrada.
Mládě - Julian - nemohlo odpovědět, ale pustilo ji. Byl rád, že to na něj neřekla, protože by už neměl žvýkat boty. Byl velký kluk.
Snažíc se neusmát, se zvedla na nohy. Bylo obtížné udržet její botu z dohledu, když šla ke dveřím, ale manévrovala tak, že Lucasova velká konstrukce byla mezi ní a Tamsyn.
"Stavte se kdykoliv," řekla Tamsyn. Pokládajíc svoje ruce na Saschiny paže políbila druhá žena její tvář.
Sascha zmrzla v okamžiku, kdy se jí Tamsyn dotkla, cítíc od brunetky tak ohromující laskavost, že nemohla udělat nic jiného. Vždycky si představovala, že by mohla číst emoce druhých, ale její přeludy nikdy nebyly tak zlé - ve světě Psy prostě nebyl žádný neředěný materiál na krmení fantazií její zlomené mysli.
"Děkuji ti." V momentě, kdy ji Tamsyn pustila, ustoupila a vyšla dveřmi k čekajícímu vozidlu. Bylo příliš obtížné být v té místnosti smíchu a doteku, tepla a pokušení a nehladovět po víc… po všem.
"Ach," řekla Tamsyn, sledujíc Saschin ústup. "Neměla jsem se jí dotýkat."
Lucas ji objal. "Ale samozřejmě, žes měla. Jenom to, že je ona Psy, neznamená, že jsme i my."
Tamsyn se zasmála. "Viděls její botu?"
"Ano." Lucas byl alfa Temné Řeky - věděl přesně, co se dělo s Juliánem.
Čemu nemohl porozumět, bylo, proč Sascha dovolila, aby se to stalo. A byl tam ten moment, kdy se Psy energie rozhořela extra jasně. Možná ji její telepatický rozhovor rozehřál, nebo možná dělala něco jiného. Jako třeba mluvení s mládětem.
"Nikdy bych nečekala, že Psy bude tak dobrá s dětmi." Tamsyn se opřela proti jeho hrudi.
"To ani já ne." Jednoduše řečeno, neměla by být. Psy by nikdy nedovolili dítěti kousat do jejich bot. Nebyl k tomu důvod, žádná efektivita. Přesto to tahle Psy udělala. "Řekni mi, jestli mláďata řeknou něco zajímavého."
Léčitelka Temné Řeky nebyla blázen. "Pořád nic?"
"Ještě ne." Skládajíc jí polibek do vlasů se rozloučil a zamířil ven.
Sascha už byla ve vozidle, když si sedl na sedadlo řidiče. "Poprvé s vrtkavčími dětmi?"
"Ano." Zastrčila sežvýkanou špičku za svojí nohu a právě tehdy a tam Lucas věděl, že byl v maléru. "Jste vždycky jako děti ve zvířecí podobě?"
"Ne." Pomalu vycouvávajíc z Tamsyny dlouhé příjezdové cesty odbočil na silnici, proudění vzduchu pod vozidlem jemné a rychlé. "Dosahujeme schopnosti měnit formy rok nebo tak po narození. Je to pro nás snadné jako dýchání."
Na dalším úseku cesty byl zticha, jako by přemýšlela o tom, co řekl. "Co oblékání? Co se stane, když se proměníte?"
"Rozpadá se. Preferujeme přeměnit se, zatímco jsme nazí." Věnoval velkou pozornost energii ve vzduchu, když mluvil a detekoval určité zostření - Sascha Duncanová reagovala na pomyšlení jeho nahoty.
Oběma stranám jeho přirozenosti se líbila myšlenka zneklidnění této zajímavé ženy na sensuální úrovni, ale jako alfa musel zvážit hlubší důsledky toho, co se naučil… a jak by to mohlo být použito proti ní.
"Tamsyn - jakou roli zaujímá ve tvé smečce?" řekla, měníc téma tak rychle, že věděl, že měl pravdu. "Vím, že máte hierarchii."
"Přesně jako Psy. Ukáž mi tvoje a já ti ukážu moje." Pokud by po takové prosté prosbě ztichla, musel by znovu promyslet strategii. Potřeboval se dostat dovnitř mysli Psy, aby se dostal do PsyNetu. Nebyl žádný jiný způsob, jak vystopovat vraha, ne, pokud po něm Rada Psy uklízela.
"Naše celkové vůdcovství je v Radě."
Snažil se udržet své potěšení pod kontrolou. "My nemáme žádné celkové vůdcovství. Každá smečka je samosprávná."
"Bez celkové struktury jsme organizováni rodinnými skupinami."
Tohle nevěděli jistě, protože ve světě mimo vypadal Psy koncept rodiny jako jakýkoliv jiný pracovní vztah. "Rodinná pouta ve smečce existují, ale konečná loajalita je smečce jako takové."
"Co spářené páry?" zeptala se, vystavujíc náhled do vtrkavčí mysli, který ho překvapil. "Jistě je jejich loajalita na prvním místě jeden druhému."
"To je jedna výjimka. Leopardí vrtkavci se páří na život, takže žádná jiná možnost není možná." Přemýšlel, co by s tím dělala, tahle žena, která byla vytvořena medicínou a ne vášní.
"A co Psy? Kde je vaše loajalita?"
"V dobru našich lidí," řekla. "Je nám dovoleno soupeřit s dalšími rodinami kvůli práci, ale to je uvnitř. Ohledně okolí máme jenom jednu loajalitu."
"Zajistit pokračování rasy Psy."
"Ano." Vrtíc se na svém sedadle se ho zeptala na další otázku, kterou neočekával. "Páří na život? Je to volba jako lidské manželství?"
"Vlastně, vrtkavci a lidé se mohou spářit. Několik z mé smečky je spářeno s lidmi."
Děti z takových vztahů mají vždycky schopnost měnit podobu.
"Slyšela jsem, že v minulosti se vyskytovala spojení Psy a vrtkavců."
"Moje pra-pra-prababi byla Psy." Podíval se na ní. "Myslíš, že bych byl dobrý Psy?"
Vteřinu na něj zírala, než řekla, "Možná bys měl sledovat cestu." Chladná, praktická a bez citu. Kromě faktu, že špička její boty byla okousána mláděcími leopardími zuby.
Tentokrát ji poslechl. "Abych zodpověděl tvou otázku, ne, není to volba jako manželství - alespoň ne pro leopardy. Jakmile jednou najdeme našeho druha, jediná možnost, kterou máme je buď udělat, nebo neudělat finální krok. Jakmile je to dokonáno, není cesty zpět."
"Co je finální krok?"
"Co je finální krok?"Chuderka má to tak tažké.